Spálená země
Kopyta koní do hlíny se boří, zbraně jen zvoní a obydlí hoří.
Marná je snaha stavět se vládci, svoboda drahá a levní jsou zrádci.
Kouř v očích štípe, ten z ohně co pálí. Smrt zuby skřípe, kde děti si hrály.
A lidská láska se v nenávist mění, když dřevo praská a z úst jde jen klení.
Pod krutou mocí temného vládce ztrácí svou krásu noc i den.
Nejsou zde soudci a na oprátce skončí, kdo je jím obviněn.
Nedobré síli tyrana chrání, kdo chtěl ho zabít okusil
trest v krátké chvíli. Zabít ho brání nerovnováha mocných sil.
Spálená země do chodidel pálí budoucí vězně, na zemi se válí
těla všech padlých a živé kouř dusí. V těch časech chladných kdo Khalterru spasí?
Zas ohně planou, kde bývala města. Armády táhnou a zase se trestá.
Málokdo tuší, proč tohle se děje. Toliko duší je bez naděje.
Pod krutou mocí temného vládce ztrácí svou krásu noc i den.
Nejsou zde soudci a na oprátce skončí, kdo je jím obviněn.
On možná neví, kdo je tou hrozbou, kdo jeho vládou otřese.
Však kdosi pravil, když hlasy se ozvou, že dívka zkázu přinese.
